1424
Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1424: #
Administrátor
--- 4. 9. 2024
Zákon o likvidaci UPC???
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení) |
O co skutečně jde v novém ukrajinském „zákoně pro likvidaci církve“?
Rozhodující zřejmě bude, zda je Ukrajinská pravoslavná církev skutečně připravena úplně se oddělit od Moskevského patriarchátu.
Dvacátého srpna 2024 přijala Verchovna rada, ukrajinský parlament, zákon „o ochraně ústavního řádu v oblasti činnosti náboženských organizací“.
Pro nový zákon hlasovalo 265 z celkového počtu 424 poslanců, 29 bylo proti a čtyři se zdrželi hlasování.
Za poněkud těžkopádným názvem se skrývá projekt, který před téměř dvěma lety inicioval ukrajinský premiér s cílem zakázat činnost Ruské pravoslavné církve a s ní spojených organizací na Ukrajině. Ruská pravoslavná církev a především její hlava patriarcha Kirill se totiž staly hlásnou troubou kremelské propagandy a legitimizují válku Ruska proti Ukrajině.
Někteří její hierarchové dokonce popírají právo Ukrajiny na státnost a propagují obnovení „historického“ Velkoruska. Vzhledem k tomu je zcela pochopitelný s tímto zákonem spojený cíl posílit národní bezpečnost Ukrajiny a jejích občanů.
Přesto se po rozhodnutí parlamentu objevilo mnoho rozruchu v médiích. V mezinárodním tisku se nový zákon téměř všude označuje za „zákaz“ nebo dokonce „likvidaci“ Ukrajinské pravoslavné církve.
I papež František trvá na nedotknutelnosti všech církví a Světová rada církví dokonce hovoří o „neodůvodněném kolektivním potrestání jednoho celého náboženského společenství“ a „porušení principů svobody náboženského vyznání a víry“.
Jsou tato obvinění v pořádku?
Ukrajinská pravoslavná církev, která zahrnuje více než 10 tisíc církevních obcí na Ukrajině, byla do roku 2022 autonomní církví v rámci Moskevského patriarchátu. Vzhledem k celonárodnímu útoku Ruska na Ukrajinu hlava Ukrajinské pravoslavné církve metropolita Onufrij (Berezovskij) hned první den války odsoudil vojenskou agresi a vyzval prezidenta Vladimira Putina, aby okamžitě ukončil „bratrovražednou válku“.
Zároveň podpořil ukrajinskou armádu a její obranu ukrajinské suverenity. Když se v následujících týdnech ukázala teologická a historická legitimizace ruské invaze ze strany patriarchy Kirilla a dalších hierarchů Ruské pravoslavné církve, Ukrajinská pravoslavná církev na národním sněmu 27. května 2022 vyhlásila svou „úplnou samostatnost a nezávislost“.
Přesto Moskevský patriarchát si tohoto rozhodnutí nevšímá a dodnes považuje Ukrajinskou pravoslavnou církev za autonomní (dílčí) církev pod svou pravomocí. V církevních ročenkách Ruské pravoslavné církve pro roky 2023 a 2024 jsou všichni biskupové Ukrajinské pravoslavné církve nadále uváděni jako biskupové Moskevského patriarchátu.
Podle řádu Ruské pravoslavné církve je metropolita Onufrij dokonce po patriarchovi nejvýše postaveným stálým členem moskevského posvátného synodu, nejvyššího řídícího orgánu Ruské pravoslavné církve, který se schází pravidelně.
Ačkoli se Onufrij od celonárodní ruské invaze na Ukrajinu neúčastní zasedání v Moskvě, zatím neoznámil své vystoupení ze posvátného synodu Ruské pravoslavné církve a ani neprotestoval proti svému zařazení do hierarchie Ruské pravoslavné církve. Takové něco není známo ani o dalších biskupech Ukrajinské pravoslavné církve. Avšak protojerej Ukrajinské pravoslavné církve Volodymyr Saveliev v prosinci 2022 veřejně protestoval proti svému nevyžádanému zařazení do Vydavatelské rady Ruské pravoslavné církve na nejbližší roky.
Vzhledem k tomu nepřekvapuje, že na Ukrajině se již dva roky opakovaně objevují pochybnosti o nezávislosti Ukrajinské pravoslavné církve. Byl to snad jen krok k uklidnění veřejnosti nebo vlastních církevních obcí? Existují snad stále úzké vazby mezi jednotlivými biskupy Ukrajinské pravoslavné církve a moskevským církevním vedením v pozadí?
To jsou otázky, které si klade poměrně mnoho lidí na Ukrajině. Důvěru ukrajinských úřadů vůči Ukrajinské pravoslavné církvi v době války pravděpodobně nezvýšila ani skutečnost, že metropolita Onufrij a řada dalších hierarchů mají nebo měli i ruské občanství, což však obvykle přiznali až po zveřejnění příslušných důkazů.
Vzhledem k této nejasné situaci ukrajinské státní orgány a domácí zpravodajská služba SBU od prosince 2022 opakovaně provedly razie v domech biskupů a kněží této církve a některé osoby i zatkli. Ukrajinská pravoslavná církev musela opustit velkou část monastýru Kyjevská lávra, který využívala, ale který patří státu.
Proti více než sto duchovním Ukrajinské pravoslavné církve včetně několika biskupů bylo zahájeno vyšetřovací řízení pro kolaboraci s Ruskem nebo pro omlouvání či popírání ruské útočné války. Mezitím nejméně 26 případů vyústilo v soudní odsouzení. Avšak vedení Ukrajinské pravoslavné církve se veřejně nedistancovalo od těchto černých ovcí, které zjevně existují v řadách duchovenstva.
Tyto a podobné pochybnosti o skutečném postoji Ukrajinské pravoslavné církve k Ruské pravoslavné církvi nyní zřejmě vedly k tomuto kontroverznímu zákonu. Je to opravdu porušení Evropské úmluvy o lidských právech a svobody náboženského vyznání zaručené ukrajinskou ústavou?
Proti tomu hovoří už i samotné znění zákona, které výslovně uznává uvedené právní normy a uvádí, že žádné ustanovení tohoto zákona nelze vykládat jako omezení svobody náboženství a víry. Zákon zakazuje jen činnost zahraničních náboženských organizací na Ukrajině, mají-li sídlo ve státě, který útočí na Ukrajinu zbraněmi nebo okupuje části jejího území, nebo takových organizací, které přímo nebo nepřímo podporují vojenskou agresi proti Ukrajině.
Konkrétně jde o činnost Ruské pravoslavné církve – ne Ukrajinské pravoslavné církve! – na Ukrajině, protože Ruská pravoslavná církev je „prodlouženou ideologickou rukou režimu agresorského státu“ Rusko.
Zákon zároveň zakazuje propagaci ideologie „ruského světa“. Tuto ideologii Rusko využívá k popírání státní suverenity Ukrajiny a dalších bývalých sovětských republik a k propagaci imperiálního Velkoruska.
Světový koncil ruského lidu, který vede patriarcha Kirill a který založila Ruská pravoslavná církev, v březnu 2024 prohlásil, že podporuje právě tyto cíle. Jménem jednoty „ruského světa“ byla v rezoluci Světového koncilu označena „speciální vojenská operace“ na Ukrajině za „svatou válku“ a zazněla výzva, aby se celé území dnešní Ukrajiny po ruském vítězství stalo „výlučnou zónou vlivu Ruska“.
Podobný zákon byl již přijat i v Lotyšsku
Tento zákon ukrajinského parlamentu tedy v žádném případě není všeobecným zákazem Ukrajinské pravoslavné církve, jak se to všude tvrdí, ale je spíše organizačním, jurisdikčním a také politicko-ideologickým oddělením Ukrajinské pravoslavné církve, jejích eparchií a farností od Moskevského patriarchátu.
Podobný zákon, který stanoví úplnou nezávislost na Ruské pravoslavné církvi, přijal například lotyšský parlament 8. září 2022, načež se tamní pravoslavná církev na říjnovém sněmu prohlásila za nezávislou. Zajímavé je, že v Lotyšsku se tak stalo bez jakéhokoli protestu ze strany církve a bez obvinění, že stát porušuje náboženskou svobodu.
Od Moskvy se oddělila i církev v Estonsku
A týž den, kdy Verchovna rada přijala nový zákon na Ukrajině, vyhlásil v Estonsku svou odluku od Ruské pravoslavné církve místní sněm tamní pravoslavné církve Moskevského patriarchátu. Stalo se tak v rámci realizace předchozí dohody s estonskou vládou s perspektivou sjednocení s pravoslavnou církví v Estonsku, která podléhá Ekumenickému patriarchátu.
To, co se víceméně potichu odehrává v těchto dvou zemích – které na rozdíl od Ukrajiny ještě nebyly přímo napadeny Ruskem – se však považuje za útok na náboženskou svobodu a v případě Ukrajinské pravoslavné církve za pokus o likvidaci celé církve.
A přitom ukrajinský stát nepožaduje od Ukrajinské pravoslavné církve nic víc, jen aby důsledně prosadila do praxe to, o čem v květnu 2022 rozhodla samotná církev. Bývalý poslanec parlamentu a současný šéf Státní služby pro etnopolitiku a svobodu svědomí Viktor Jelenskij, který radí ukrajinskému prezidentovi v náboženských otázkách a nyní je zodpovědný za implementaci nového zákona, mezitím informoval hlavu Ukrajinské pravoslavné církve, že toto a nic jiného je podmínkou státního uznání Ukrajinské pravoslavné církve.
K tomu, aby se na Ukrajinskou pravoslavnou církev nevztahovala ustanovení nového zákona, by podle Jelenského stačilo, aby Ukrajinská pravoslavná církev písemně vyhlásila vystoupení svých hierarchů z posvátného synodu Ruské pravoslavné církve a ze všech ostatních orgánů Moskevského patriarchátu a oficiálně informovala ostatní světové pravoslavné církve o této úplné odluce od Ruské pravoslavné církve.
Ze strany státu se nepožaduje sjednocení Ukrajinské pravoslavné církve s Pravoslavnou církví Ukrajiny. Jelenskij nepodmiňuje státní uznání Ukrajinské pravoslavné církve jejím vyhlášením autokefality, protože podle pravoslavného kanonického práva může autokefalitu udělit jen mateřská církev.
Nedokáže Ukrajinská pravoslavná církev splnit tyto požadavky?
Není takové vystoupení z orgánů Ruské pravoslavné církve po sněmu v květnu 2022 už dávno na spadnutí? A neměla by mít sama Ukrajinská pravoslavná církev zájem na tom, aby se v jejích chrámech nešířila Putinova imperialistická ideologie „ruského světa“?
To jsou otázky, které si musí položit metropolita Onufrij a jeho duchovenstvo. Ostatní ukrajinské církve, tedy Pravoslavná církev Ukrajiny, Ukrajinská řeckokatolická církev a Římskokatolická církev, jakož i různé protestantské církve a jiná náboženská společenství, na videokonferenci s prezidentem Volodymyrem Zelenským, uspořádané krátce před přijetím zákona, nevznesly žádné námitky proti návrhu tohoto zákona.
Namísto toho odsoudily propagandistické aktivity Ruské pravoslavné církve, která se stala „komplicem krvavých zločinů ruských okupantů proti lidskosti“. „Podle členů Všeukrajinské rady církví a náboženských organizací „hlavní hrozbou pro náboženskou svobodu na Ukrajině je ruská agrese, v jejímž důsledku okupanti zabili desítky duchovních a zničily stovky chrámů a bohoslužebných míst“.
Názory kritiků zákona
Přesto mimo Ukrajinu katolíci a protestanti v současnosti ostře kritizují nový zákon. V této věci nyní existuje pozoruhodné spojenectví mezi Římem, Ženevou a Moskvou. Je samozřejmé, že i Ruská pravoslavná církev označila zákon za nový vrchol státního pronásledování kanonického pravoslaví na Ukrajině.
Moskevský posvátný synod prohlásil, že zákon uvrhne „miliony pravoslavných věřících na Ukrajině“ do ilegality a připraví je o majetek a bohoslužebná místa. Rozsah státního pronásledování Ukrajinské pravoslavné církve je prý srovnatelný s „dechristianizací Francie během Francouzské revoluce“, „ateistickými represemi v Sovětském svazu“ a se „zničením albánské církve“ za vlády Envera Hodži.
Prospěch z tohoto zákona bude mít prý Pravoslavná církev Ukrajiny, kterou Ekumenický patriarchát v roce 2019 propustil do autokefality a jejíž hierarchové a duchovní byli za tento zákon. Za nimi však stojí ekumenický patriarcha a konstantinopolský arcibiskup Bartoloměj. Ten je podle Ruské pravoslavné církve „osobně zodpovědný za organizování pronásledování věřících Ukrajinské pravoslavné církve“.
Jedná se o dlouhodobou válečnou propagandu Moskevského patriarchátu, která je vlastně sama o sobě příčinou vyhlášení tohoto zákona.
Co se bude nadále dít na Ukrajině?
Zákon podepsaný prezidentem Zelenským 24. srpna nabude účinnosti 30 dní po svém zveřejnění. Potom bude na úřadě v čele s Jelenským, aby na základě nového zákona zahájil vyšetřování a v případě potřeby požádal jednotlivé eparchie, farnosti a monastýry, aby přerušily své vazby s Ruskou pravoslavnou církví.
Pokud by požadavku nevyhověly, Státní služba pro etnopolitiku a svobodu svědomí by musela dosáhnout jejich zákazu u soudu. Jelikož však každá církevní obec Ukrajinské pravoslavné církve je registrována jako samostatný právní subjekt a v současnosti existuje více než 10 tisíc církevních obcí, mohlo by jít o velmi zdlouhavý proces, zejména proto, že zákon stanoví, že soudní řízení nemůže začít dříve než za devět měsíců.
Rozhodující otázkou v tomto konfliktu bude pravděpodobně to, zda je Ukrajinská pravoslavná církev skutečně připravena zcela se oddělit od Moskevského patriarchátu. Vedoucí informačního oddělení Ukrajinské pravoslavné církve metropolita Kliment (Večeřa) ve svých prvních vyjádřeních k novému zákonu nevyvolal tento dojem.
Místo toho zaujal stanovisko, že zákon porušuje ukrajinskou ústavu a evropské normy. Autorům tohoto zákona prý nešlo ani tak o samotnou církev, jako spíše o její majetek. To mu připomíná časy Sovětského svazu, kdy ateističtí vládci rovněž nařídili konfiskaci církevního majetku a zbavení církve jejích práv.
Současné metody používané k realizaci těchto plánů jsou prý stejné. Při používání této argumentace neexistuje ani nejmenší náznak, že by se vedení Ukrajinské pravoslavné církve obsahově distancovalo od vedení Ruské pravoslavné církve. Ačkoliv lze chápat kanonicky složitou situaci Ukrajinské pravoslavné církve, přesto je třeba potvrdit alespoň určitou polovičatost jejího vedení, co se týče realizace její samovyhlášené nezávislosti na Ruské pravoslavné církvi.
A teď?
Bude se Ukrajinská pravoslavná církev, která od roku 2022 ztratila značný počet členů, držet této linie? Ukrajinská pravoslavná církev pravděpodobně podá proti zákonu žalobu k Ústavnímu soudu Ukrajiny, jakož i k Evropskému soudu pro lidská práva. I tato řízení budou pravděpodobně trvat dlouho.
Už nějakou dobu se však ozývají i hlasy uvnitř Ukrajinské pravoslavné církve. Viktor Jelenskij upozornil, že v posledních dnech více než 400 kněží opět vyzvalo metropolitu Onufrije, aby svolal další sněm s cílem oficiálně ukončit všechny zbývající vazby mezi Ukrajinskou pravoslavnou církví a Ruskou pravoslavnou církví.
Právě to je záměrem nového zákona. Avšak metropolita odmítl přijmout byť i jen jednu delegaci z této skupiny. Pokud Ukrajinská pravoslavná církev bude nadále odmítat ustoupit, její věřící a někteří kněží budou hlasovat nohama (tj. odejdou). Pravoslavná církev Ukrajiny, která od roku 2019 soupeří s Ukrajinskou pravoslavnou církví, již oznámila, že rada přijme duchovní a věřící z Ukrajinské pravoslavné církve.
Původně publikováno na noek.info. Přeloženo
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.